z povídky Drabble(s)
Žánr: Humor
Žánr2: Preslash
Postavy:
Harry Potter, Ron Weasley, Hermiona Grangerová
Přístupnost: Od 12ti let
Obdobi: Není důležité
Kapitola: 43 z 56
Dnes, 4. 11., slaví impossible narozeniny. Jako poděkování za všechny krásné a milé komentáře, které mi tady na fanu pravidelně píše, jí věnuji (skoro)drabble na přání se slovy, která si vybrala…písmeno, vlny a konec. Přeji jen to dobré a pokud se v tom dalším roce vyskytnou i méně příjemné věci…věř, že je to k něčemu dobré, že je to osud. Vše nejlepší! TAJEMNÁ NEZNÁMÁ „Harry, co znamenají ta písmena?“
„Ehm…písmena? Jaká písmena?“
„Ta, co si je už půl hodin obtahuješ v sešitě Lektvarů…a musím dodat, že s hodně zasněným pohledem.“
„Ale to…to nic není. Vůbec nic, byla to jen hloupá čmáranice, nudil jsem se…vážně, nic víc,“ začervenal se Harry.
„Kdo se nudil?“ přidal se k rozhovoru Ron.
„Nikdo, teda vlastně já,“ vyhrkl Harry.
Hermiona se nedala odbýt. „Harry tady má napsané něčí iniciály a podle toho výrazu, který měl ve tváři, když je po stoosmdesátésedmé obkresloval bych řekla, že je to nějaká tajná láska…“
„Tajná láska? Harry…proč jsi neřekl, že někoho máš? Víš, že nám můžeš říct všechno,“ naoko uraženě ho pokáral Ron.
„To už by to nebyla tajná láska, kdyby ti to řekl, ne?“ Vždycky pragmatická Hermiona reagovala.
„To je jedno…kdo to je, Harry? Chceme slyšet všechno!“
„Lidi ale to jste úplně vedle, vážně. Tohle vůbec nic neznamená, jak vám to mám ještě vysvětlit?“ pokusil se Harry zoufale.
„Hermi co tam má napsané?“ zeptal se Ron.
„Dé eM.“
Harry se silně začervenal.
„Hm…D.M…D.M…kdo může být D.M.?“ Ron přemýšlel.
„Já vím,“ vyskočila radostně Hermiona, „Dona McBrightová. Havraspár, 6. ročník. Je to tak Harry? Hm…dobrý výběr, i když musím říct, že jsem si k tobě představovala někoho trochu…řekla bych světlejšího, víš. Nic proti Doně, ale ty černé vlasy jsou trochu strašidelné, nemyslíš? K tobě by se hodil někdo spíš…blond.“
Harry přelomil napůl své poslední funkční brko.
„Neznám Donu McBrightovou, Hermi a ani nehodlám poznat. Říkám vám naposledy, že jste vedle a tohle nejsou ničí iniciály…,“ další neúspěšný pokus Harryho.
Jeho přátele ho absolutně ignorovali, zahloubáni do svých představ o Harryho tajemné Dé eM.
„Hm, myslím, že to není Dona,“ začal se svou teorií Ron, „myslím že je to Diana…Diana Mortová. Ta sexbomba z Mrzimoru, co by s ní chtěl každý chodit,“ dokončil zasněně.
„Rone, Harry není ten typ, co chodí se sexbombami. Potřebuje spíš nějaký…citlivější typ.“
„Kdo říká, že Diana není citlivá?“ ohradil se Ron.
Hermiona ho zpražila pohledem. „Já mám na mysli jinou citlivost...“
Chviličku jen tiše přemýšlela a pak znovu začala. Harryho devátý pokus o vysvětlení vůbec neregistrovala.
„Hm…ne, Diana ani Dona to nebudou. Musí to být někdo víc…tajemný, záhady. Někdo, kdo bude Harryho motivovat, kdo pro něho bude výzva.“
Harryho rozpaky teď vystřídala vlna panického strachu.
Ron jen zoufale protočil oči. „Moc to dramatizuješ, Hermi. Mluvíme tady o Harryho holce, ne o ztělesnění ideálu. Ve tvém podání by to byla Matka Tereza křížená se samotným Merlinem.“
„Musíme na to jít analyticky,“ znovu se zamyslela dívka, „koho všechno známe na Dé…takže: Diana, Dona, Denisa, D……
„Hermi…Harry je nějak neobvykle zticha,“ přerušil najednou Ron ten výčet jmen všech Bradavických žákyň.
Oba zamířili pohledem ve směru, kterým už několik minut tiše zíral Harry.
„Hm...Rone, myslím, že jsem našla někoho s iniciály D.M., ale…ale asi se ti nebude moc líbit…“
„Co? Cože? Kdo? Žádnou holku nevidím. Všechny ty, co sedí kolem Malfoye znám a ani jedna se nejmenuje na D…“ nechápal Ron.
Hermiona jen dál zděšeně mlčela.
Harry se mezitím snažil nenápadně zabalit do pergamenu a schovat do školního batohu.
„No ták…Hermi, řekni mi to. Nemůže to být tak špatné, kdo to je? Pokud není zrovna nejhezčí, nebo má třeba malé prs…ehm…prsty, tak…se nic neděje.“
„Rone…myslím, že toho se bát nemusíš. Nicméně jiné fyzické…přednosti, tě nejspíš zklamou,“ pokoušela se Hermiona nenápadným způsobem vyhnout odpovědi.
„Tak kruci řekne mi to už někdo?“ rozčílil se Ron.
„Ne?“ zkusil naposledy zoufale Harry, snažíc se tak za každou cenu vyvrátit ten nevyvratitelný konec.
„Proč Harry? Co by mi na ní mělo tak vadit, že mi to nemůžete říct?“
„Ehm…penis?“ Hermiona našla konečně dostatek odvahy a vyšla s pravdou ven. Pak už jen pobaveně sledovala, jak se oba její nejlepší přátele pokoušejí o něco nemožného.
Harry se snažil stát neviditelným a Ron se zděšením pokoušel roztáhnout oči do velikosti talíře.
V tu chvíli se o dvě lavice před nimi sedící Draco Malfoy otočil a aby Pottera před zítřejším zápasem ve Famfrpálu trochu rozčílil, se svým vyhlášeným, drzým úšklebkem prohodil:
„Tak co, Pottere, rozdáme si to zítra? Až s tebou skončím, nebudeš se moct ani postavit na nohy…“
Od té doby už si Harry Potter dává pozor na to, co píše a kreslí, když se zrovna nudí.
Hermiona Grangerová už se snaží neplést do cizích věcí…a hlavně lásek.
Ron Weasley ještě pořád leží na ošetřovně a Draco Malfoy doteď nepochopil, proč Potter vždycky zčervená, když se ho Draco zeptá na Famfrpál.
~konec~
Počet přečtení: 1456 krát
Hodnocení: 10.00 [3 hlasů]